San Pedro a nový byt :)

Včera (v sobotu 26.2.2011) jsme se konečně přestěhovaly do vlastního bytu. Bydlíme tu tři, já, Maria Paz z Chille a Sara z Kanady. Ve srovnání s ČR jsou tu dost odlišné podmínky, co se pronájmu týká. Před nastěhováním je nutné složit „deposit“ ve výši jednoho měsíčního nájmu, nicméně dostanete jej zpět v plné výši pouze v případě, že v bytě zůstanete alespoň 6 měsíců… Nakonec se nám to podařilo usmlouvat na 3 měsíce. Pokud bychom ale z bytu odešly dříve, dostaneme pouze 50%. Vybavených bytů tu moc není a místní „vybavení“ je stejně velice střídmé. V bytě najdete opravdu jen naprosto základní věci. Pár kousků nádobí, postel, stůl, židle… Věci jako ramínka, odpadkové koše, odkapávač na nádobí, polštář, peřina případně ložní prádlo a další věci v bytě zkrátka nejsou a musíte si je pořídit na vlastní náklady… Například mi není moc jasné, co budu dělat s odkapávačem na nádobí ;) až se odst

Mluvím o bytě, ale v podstatě se jedná o celý dům. V přízemí je kuchyně a takový zvláštní zastřešený prostor, který slouží k praní prádla (k mému překvapení se zde pere ve studené vodě, stejně jako nádobí se umývá pouze ve studené) a jeho následnému sušení. Nicméně je tam takové vlhko, že to stejně neschne J V patře jsou dva pokoje, koupelna se záchodem a sprchovým koutem. Původně nám pan domácí (Don David) slíbil, že byt bude při předání uklizen, nicméně to mělo k realitě hodně daleko. Včerejší odpoledne a večer jsme proto strávily nejdříve nakupováním čisticích prostředků a následně uklízením celého bytu… S izolací si tady nedělají žádné problémy, takže okna vůbec netěsní a všude táhne a tím pádem se i práší. Tento dům není zabezpečen mříží, ale kovovými vraty, za kterými se nachází místo pro parkování auta a potom teprve vstup do bytu. Mimochodem, všechny byty jsou tu poměrně dost tmavé, nepoužívají záclony, ale spíš různé typy žaluzijí, které bývají zatažené celý den. Ještě jsem zapomněla zmínit velice specifický způsob zamykání vrat. Zámek (visací) je umístěn z vnitřní strany, takže v případě, že z bytu odcházíte/přicházíte, musíte prostrčit ruce dvěma čtvercovými otvory, které se ve vratech nacházejí, a následně se poslepu snažit prostrčit zámek dvěma dírami a zamknout, případně odemknout…Poměrně neobvyklý způsob vyžadující dost praxe ;)

Ve volném čase prozkoumáváme se spolubydlícími okolí, dneska se nám dokonce podařilo nasednout do špatného autobusu, takže jsme dojely do úplně jiné části San Pedra J. Ulice, ve které se dům nachází, vypadá poměrně klidně, nejspíš je to jedna z těch lepších částí města. Přímo naproti je malý parčík s atrakcemi pro děti. Na autobusovou zastávku to máme asi 3 minuty a v centru jsme zhruba za 10 min. Zatím jsem zde ještě neobjevila nic moc zajímavého, co by stálo za zmínku. Centro Culturale, ve kterém budu učit, se nachází v centru San Pedra, ale kolem taktéž není nic zajímavého k vidění…. San Pedro je částí města San José.

Ještě mě napadá se zmínit o těžkostech při přecházení cest v Kostarice. Je to poměrně riskantní záležitost, protože řidiči zde chodcům NIKDY nezastaví (ba naopak, občas ještě zrychlí J ). Přechody pro chodce jsou tu také poměrně velkou raritou, takže člověku nezbývá než co nejrychleji přeběhnout vozovku a doufat, že nepojede auto ze směru, ze kterého to nečeká. Jen pro představu, nejedná se o nějaké lokální cestičky, ale poměrně rušné křižovatky, případně kruhové objezdy, mnohdy dvouproudové. Kostarika zkrátka není uzpůsobena pro chodce. Většina lidí tu ostatně všude jezdí autem,  i když by cesta pěšky byla rychlejší. Na kole se zde nejezdí vůbec, ale motorkáře lze vidět všude (na rozdíl do Thajska jezdí téměř vždy s helmou).

Přikládám dvě fotky svého pokoje...