Na konci srpna se opět přiblížil čas tzv. visa trip (jj, už je to šest měsíců, co trčím v této rozvojové zemi). Po důkladném zvážení všech možností (Panama nebo Nicaragua :) ) jsem se rozhodla jet do Panamy. Původně jsem myslela, že budu muset jet sama, ale přidala se ke mně Anne Liis z Estonska (taky učí v Centro Cultural) a nakonec ještě Nadreika (taky z CCCN) a její kamarádka z Kostariky. Cestování ve více lidech je vždy o něco lepší, protože člověk se aspoň tak strašně nenudí :) a cesta lépe ubíhá. Navíc nemusíte všechno řešit úplně sami. Cesta únavná, jako obvykle - cestovat kamkoliv v zemi bez jízních řádů a bez pravidel je opravdu zážitek, který se vám z mysli jen tak hned nevytratí :) Nicméně zvládly jsme to, včetně přechodu hranic (což vám zabere pěkných pár chvil a stojí nemálo dolarů) a toho šíleného mostu (doteď nechápu, že ten moc ještě stojí a že po něm mohou jezdit i kamiony). Pro mě nejhorší část cesty tentokrát byla na lodi, protože bylo zataženo, foukal vítr a byly vlny... K mé nepopsatelné hrůze (zapomněla jsem si totiž vzít kinedril...), takže jsem se začala usilovně pracovat na tom, abych nezvracela... Popravdě nevím jak, ale zvládla jsem to :) A to i přesto, že jsem celou dobu musela držet jakousi plachtu a několikrát mě totálně ohodila vlna, takže jsem byla úplně mokrá :) Do Bocas jsme dojely v pořádku a šly se ubytovat, hostel, který jsme si vybraly http://hostalhansi.bocas.com/ byl bohužel plný, takže nás jeden z místních (těžko pojmenovat - vnucujících se průvodců) dovedl do jiného... Nic moc, ale bylo to hodně levné a dokonce i s teplou vodou... Klimatizace za příplatek. Večer s hudbou z přilehlého baru :)
Ráno jsme si s Anne Liis zašly na snídani a pak se rozhodly půjčit si kola a podívat se trochu po ostrově.
Vydali jsme se na pláž (Bluff´s beach). Projížďka to byla parání a myslím, že jsme si to obě dvě dokonale užily :) O to větší bylo zklamání, když jsme dorazily na pláž... Což o to, kilometry nádherné pláže, ale naprosto ne ke koupaní.
Nedalo se jít hlouběji než po kolena, když přišla vlna měly jsme vodu až nad pás a táhlo nás to neuvěřitelným způsobem do moře... Na surfování skvělé, ale jinak nee... Pláž byla totálně opuštěná, tak jsme si dosytosti užily samoty :) Po příjezdu jsme se ješte vydaly na pláž na sousedním ostrově (myslím, že se jmenuje Solarte, ale nejsem si úplně jistá, mám v tom šílený zmatek), což bylo poněkud zklamání, protože plážička byla malinkatá s poměrně zakalenou vodou a spoustou řas (což já osobně nesnáším...). Navíc už pomalu zapadalo slunce, takže byla i zima. Ale potkaly jsme tam jednu Italku - moc příjemnou, tak jsme aspon trochu popovídaly.
Večer jsme zašly na pizzu a jelikož jsou místní naprosto neschopní, dostaly jsme jako výraz díků drink zdarma, že jsme musely tak dlouho čekat než se odněkud vrátí osoba zodpovědná za platby kartou... No paráda... Pak jsme ještě dostaly jakési "náramky", které nás opravňovaly k dalšímu drinku zdarma v jiném baru, tak jsem zašly ještě tam :) Bylo to ale poměrně nudné místo, tak pak už jsme zamířily rovnou spát...
Já jsem se další den vydala na zájez na ostrov Zapatillas, údajně nejkrásnější místo v celém souostroví Bocas Del Toro. Chtěla jsem pouze dopravu na ostrov a několikrát jsem to zdůraznila... No, to by ovšem musel být někdo jiný než latinoamericanos... Samozřejmě (jak jinak taky, i když se div ne dušoval na smrt svojí matky...) jsem skončila na klasické tour... Takže jsem musela vytrpět "Dolphin bay" znovu, pak znovu předraženou restauraci mezi ostrůvky... a nakonec ještě šnorchlování ve stejné zátoce. Katastrofa, jsou tak nudní a nevynalézaví. Nicméně ostrov či ostrovy (nevím přesně) Zapatillas byla opravdu nádherné. Tak nějak si člověk asi představuje nádhernou pláž. Průzračná voda, rybičky, palmy, bílý písek. Je to malinkatý ostrůvek, kde nic dalšího není. Naneštěstí jsem tam měli jen 2 hod. takže jsem si toho moc neužila, ale i tak to byl parádní zážitek. Ostrov se dá celý obejít, v době přílivu je to krapet složitější, ale jde to :)
A tohle už je cesta zpátky domů - přístav Almirante - již na pevnině. Resp. příjezd od Bocas del Toro.
Jednoho pěkného nedělního rána jsme se rozhodli vyrazit na sopku Irazu. Když říkám my, myslím tím Antonia (žijícího v Kostarice, narozeného ve Venezuele, španělem z matčiny strany a maďarem z otcovy - Kostariku, resp. obyvatele Kostariky upřímně nemá rád a chce se odsud odstěhovat do Evropy - kde žije jeho bratr - hned jak to bude možné), Anne Liis (Estonsko) a Olgu (Rusko). Kvůli počasí jsme museli vyjet již brzy z rána, konkrétně v pět. Nebylo to právě snadné vstávání, protože den předtím jsme byly všechny tři v baru, tedy já Anne Liis a Olga, nicméně podařilo se a my jsme vyjeli (poněkud později než bylo původně v plánu :) Cesta ze San José trvá něco přes hodinu a vyšplháte se do neuvěřitelných 3000m n.m., nejvyšší bod má 3 432 m n.m. Bohužel jsme nevěděli, že NP se otvírá až v osm hodin, tak jsem strávili čas procházkou ke starému již dávno neaktivnímu kráteru, kde jsme také posnídali :)
