Orosi valley

Už je tomu nějaký ten pátek, co jsme se vypravili (ještě s Hankou a s Milanem) do údolí zvaného Orosi nedaleko města Kartaga. Celý den to vypadalo na déšť, bylo spíše pod mrakem a občas drobně sprchlo. Nicméně to nás nemohlo zastavit, jelikož se nám nechtělo trčet (tedy alespoň mě ;) ) celý den v San José. Rozhodla jsem se vzít Hanku s Milanem zkratkou přes park... No od Milana jsem se naučila "je to sice dál, ale za to horší cesta" :) Naši situaci to sice úplně nevystihuje, ale nebylo to nejkratší :) Nějak jsem si neuvědomila, že ne všechny brány univerzitního kampusu jsou v neděli otevřeny, takže jsem tak k jedné došli a ejhle zamčeno. Nějaký milý pán se nám snažil něco vysvětlit španělsky, nicméně moje španělština na tom není tak dobře, abych mu rozuměla. Rozhodli jsme se tedy vyrazit k jiné bráně, ta byla také zamčená, ale dala se aspoň přelézt ;) - narozdíl od té předchozí. Tak jsme ji přelezli a došli na zastávku autobusů do Cartaga. Autobus jsme chytli v pohodě... nicméně takhle "vydrncaná" už jsem dlouho nebyla... No s Hankou jsme si docela užili, protože ani jedné z nás nebylo nijajk zvlášť dobře....
Cestou do Cartaga začalo drobně mžít a obloha se totálně zatáhla... No, co se dá dělat. Autobus do Orosi jsme také našli  v pohodě - měli jsme štěstí a nemuseli jsme vůbec čekat. Cesta byla poměrně příjemná a výhledy na Orosi valley překrásné. Je to takové malé údolíčko se spoustou kávových plantáží. V dohledné době se tam plánuju vydat a zůstat aspon 2 dny - je to odsud kousek a je to úplně jiný svět... Všude krásně zeleno, klid a pohoda - ne jak neustálý ruch v San José. 
Tak se mi podařilo kus smazat, takže ještě jednou :) Samozřejmě se nám nepodařilo vystoupit na té správné zastávce, takže jsme se museli docela velký kus vracet... No, alespoň jsme měli příležitost se porozhlédnout po okolí... Abych nezapomněla, jeden z důvodů, proč jsme se do Orosi rozhodli vypravit, byly v průvodci zmiňované horké  prameny... No, ha ha ha. Bylo to zcela normální koupaliště s o něco teplejší vodou. Vzhledem k tomu, že se tam bavila místní omladina, tak o nějakém relaxování nebyla ani řeč, nehledě na to, že voda opravdu nebyla dostatečně teplá. Docela mě pobavila slečna u šaten, která tam seděla v zimní bundě a kozačkách... (a my vedle ní v plavkách :) Milan to vydržel nejdéle, dokonce plaval v tom nejstudenějším bazénu. My s Hankou jsme to docela rychle zabalily a raději jsme relaxovaly v altánku :)

Málem bych zapoměla, v Orosi se nachází nejstarší kostel v celé Kostarice, který se nám po poměrně dlouhém hledání podařilo najít :) 


Také jsme našli tento parádní most (což nebylo úplně jednoduché, protože místní mapy jsou všechno možné, ale rozhodně ne přesné, ani zdaleka ne...

Monteverde (Cloud forest)

Jak tak koukám na data svých příspěvků, tak četnost se snižuje a snižuje :) No, co se dá dělat :)
Dnes se dozvíte něco málo o návštěvě národního parku Monteverde.

Na konci dubna mě přijeli navštivit Hanka s Milanem, bohužel jsem neměla moc volna, tak jsem s nimi nemohla cestovat, ale podařilo se mi podívat se s nimi alespoň do již zmiňovaného Monteverde. Dle fotek jsem si Monteverde představovala jako místo se spoustou všudypřítomné mlhy a vlhka.. O to větší bylo moje překvapení, když nám celou dobu svítilo sluníčko a po mlze ani památku. Majitel příjemného hostýlku ve vesnici Santa Elena http://www.monteverdebackpackers.com/home.html nám poradil, kam se vydat a co je dobré tu vidět. První den jsme se tedy vypravili do NP Santa Elena, který není tak komerční jak NP Monteverde, ale uvidíte tu úplně stejné věci. Během dopoledne jsem prošli všechny stezky, které parkem vedly. Vyšplhali jsme se na místní rozhlednu odkud byl krásný výhled na aktivní sopku Arenal.

Na zpáteční cestě jsme se nechali vysadit dříve a vydali jsme se na procházku k místní kávové plantáži... Nejdříve se nám podařilo přejít vstupní bránu, ale naštěstí  pro nás tam byli dvě, takže jsem došli svého cíle :) Nabízeli zde prohlídky s výkladem, ale nějak se nám do toho nechtělo investovat. Místo toho jsem strávili jednu z nejpohodověších chvil na prosluněné terase "kávové recepce", kde jsme měli možnost ochutnat místní kávu. Všude kolem nás bylo ticho a spoustu kávových keříků. Opravdu kouzelné místo.

Druhý den jsme se  vypravili na tzv. sky walk (viz foto). Jedná se o mosty v horních patrech lesa. Sice se trošku kývají, ale je to opravdu nezapomenutelný zážitek. Otvírá se vám zcela nový pohled na místní les.

 

Odpoledne jsme se vypravili na zpáteční cestu do San José. Opět na "stojáka", protože lístky byly v 8 hod. ráno vyprodané. Na cestu do Monteverde jsme lístky na sezení taky nesehnali. Naštěstí pro mě bylo jedno místo neobsazené, takže jsem mohla sedět. Hanka s Milanem střídavě seděli a stáli v uličce. Cesta trvala něco kolem čtyř hodin a poslední třetinu (odhadem) jedete po nezpevněné, neuvěřitelně prašné cestě... No zážitek za všechny prachy... Cesta je úzká, strašně to drcná a po chvíli netoužíte po ničem jiném než být konečně v cíli. To se vám nicméně hned tak nesplní, takže se drkocáte další hodinu a půl... Zpáteční cesta byla ještě o něco "zábavnější", protože jsem trčeli v dopravní zácpě (konec Holy weeku) a místo 4 hodin jsme cestovali téměř šest (opět bez míst na sezení). No myslela jsem, že je to můj konec a Hanka s Milanem na tom myslím byli dost podobně :) Příště zas !!! Chci zkusit ještě canopy :)

Update

Tak jsem konečně doplnila text k fotkám z Manuel Antonia a napsala nový příspěvek o Limonu a Puerto Vieju. Nějak se mi nedaří zvítězit s formátováním - v návrhu se to zobrazuje jinak než po publíkování. Moc nevím co s tím, tak kdybyste někdo věděl, dejte vědět :)
Jinak se mám dobře, tento týden končí jeden bimestr, aby vzápětí začal další :) nicméně teď mám trošičku volněji, protože nemusím plánovat lekce... Jen závěrečná interview a testy. Vypsat hodnotící karty a dalších milión papírů - je to horší než administrativa v AVG ;) Daleko horší...
Pomalu tu začíná období dešťů a popravdě si to moc neumím představit - prý prší každý den a není to deštík jako u náš. Je to průtrž mračen, doslova proudy vody se valí z nebe. Neexistuje žádný způsob jak se nenamočit a deštník vám moc nepomůže... Hlavně boty, člověk by musel nosit gumáky, aby se nepromočil... Opravdu nevím, jak to místní dělají. Asi přebíhají v přestávkách mezi deštěm :)

Limon a Puerto Viejo

V průběhu tzv. Semana Santa (Holy Week - velikonoční týden, neslaví tu Velikonoční pondělí, ale celý týden předtím - nejvíce čtvrtek a pátek, kdy je je zakázáno prodávat alkohol, většina obchodů je zavřených a všichni mají volno) se mi podařilo podívat do provincie Limon - karibské pobřeží.
Na cestu jsem se po předlouhém plánování vypravila s místními - Davidem a Nanou. Jakákoliv domluva s ticos je téměř nemožná, takže ještě v neděli večer jsem nevěděla, zda-li vůbec pojedeme... No nakonec se zadařilo. David mě měl vyzvednout v 7am. Vstala jsem tedy dostatečně včas, abych se stihla nachystat... Nepočítala jsem s tím, že by tu byl v sedm, to se ve světě "ticos" nestává. Čekala jsem ho tak o půl osmé... nicméně bylo skoro 9 a on nikde... tak mu píšu, co se děje a obratem příchází sms, že tu bude za 30 min... No dorazil za 40 min., to až jsem byla krapet rozladěná... Za krátko jsem zjistila, že mi "zapoměl" oznámit, že změnil hodinu odjezdu na 8 - no myslela jsem, že mě klepne... No ale co už... podařilo se nám vyrazit a cestou nabrat i Nanu. (Původně nás mělo jet pět, ale s Ticos se zkrátka nedá domluvit vůbec na ničem...).

Další věc, David neznal cestu a neměl mapu, paráda... Nevím jak, ale nějak to nakonec trefil. Cesta byla neuvěřitelně úmorná, jako obvykle jsme trčeli v zácpě. Ve městě Limon jsme se stavili na oběd - dali jsme se místní specialitu "rice and beans", což v Kostarice není nic neobvyklého. V Limonu se ale vaří s kokosovým mlékem, takže mají lehce nasládnou chuť... Další místní specialita je tzv. smažený rozmáčknutý platano verde - to je o něco větší zelený banán, který se za syrova jíst opravdu nedá ;)
Po obědě jsme se vydali na další cestu do Puerto Viejo. Dorazili jsme kolem třetí a hned po ubytování v tomto hostelu http://www.rockingjs.com/ jsme vyrazili na pláž. No nádhera... Nebyl tu tak zvířený písek jako v Manuel Antonio a báječně jsem se si užili ve vlnách. Párkrát nás to samozřejmě spláchlo, takže pak máte vodu v očích, puse a uších, ale za tu srandu to stojí :) No a my holky si pořád musíme hlídat, jestli máme i horní část plavek a to na správném místě :)

Večer jsme šli na krátkou procházku do Puerto Viejo nakoupit něco na večeři. Je to hodně turistické městečko, všude spousta krámků a hudby. Pak jsme šli chvíli posedět na pláž. Děcka zůstaly déle, já jsem šla spát asi v 11. No spát... Chtěla jsem spát, ale v tomto hostelu to zkrátka nebylo a není možné. Pokud nemáte peněz na rozhazování většinou se rozhodnete pro hammock (houpací síť) nebo stan (ty jsou umístěné ve druhém patře jakéhosi zastřešeného dřeveného prostoru - bez zdí), což znamená, že slyšíte úplně všechno. V prvním patře, pod stany, jsou stoly a místo, kde se všichni setkávají, aby se pobavili. Je to paráda, ale opravdu se tam vůbec nevyspíte... Jinak je toto místo plné evropanů a američanů, takže místní kostaričani jsou zde v menšině... Jo a další věc, nevím, kdo tohle místo stavěl, ale do každé sprchy, které jsou šikovně rozmístěné po celém areálu je odněkud vidět... a světla jsou zde na interval, takže pokud jste vevnitř ve sprše a nestihnete se v daném intervalu osprchovat (což je téměř nemožné - i pro borce), tak jste po tmě ;) Voda samozřejmě pouze studená.

Takže po téměř probděné noci jsme se vydali na vzdálenější pláž. No nádhera, byl to takový menší záliv s téměř žádnými vlnami, kde jsem si konečně pořádně zaplavala :)

Děcka se rozhodly tuto noc spát v houpací síti, tak jsme chvilku poseděli v sítích a já jsem pak šla spát do svého miniaturního stanu pro jednu osobu, kde jsem se opět vůbec nevyspala, protože tentokrát pařila zase jiná skupina lidí :)

Ráno jsme jeli na playa cocles, půjčila jsem si šnorchl, brýle a ploutve a prozkoumala jsem toto míto i pod vodou. Většina pláží je písčitých, takže kromě písku tam nevidíte vůbec nic, ale na této pláži byl i útes se spoustou rybiček :) V Kostarice je zákonem stanoveno, že plocha cca 100 m od bodu, kam dosahuje největší přílivová vlna, je veřejná. V praxi to znamená, že tam klidně můžete stanovat, čehož bylo na pláži Cocles hojně využíváno. Lidé si dovezou vlastní stan a pak platí pouze za používání WC a sprchy. Vypadalo to tam jako v kempu :) Ale nebyla to hlava na hlavě, všechno bylo tak akorát.

Po poledni jsme se vydali na zpáteční cestu. Jelikož to bylo v průběhu Semana Santa, opět jsme uvízli v zácpě a já jsem navíc musela půlku cesty poslouchat nějaký příšerný kostarický pop... Koupila jsem si pivo a smažené banány a snažila jsem se aspon spát :)