Dnes jsem si byla poslechnout Symfonický orchestr Kostariky (Orquestra Sinfónica Nacional de Costa Rica). Plna očekávání jsem se takhle v neděli po ránu vypravila do centra San José, samozřejmě s dostatečným předstihem, protože tady člověk nikdy neví, kdy (případně jestli) autobus pojede… Na programu byla nějaká soudobá věc (Mora, La ascensión de Remedios, la bella), pravděpodobně od místního skladatele, jelikož byl v publiku. Dále Beethoven houslový koncert op. 61 a Beethoven Symfonie č. 7. Program poměrně zajímavý… Koncerty se konají v Národním divadle (Teatro Nacional), které se nachází v centru San José na Plaza de la Cultura. Koncert začínal v 10.30 hod. v neděli dopoledne. První šok mě čekal, když jsem dorazila na místo – bylo tam narváno. Spousta ticos postávajících a diskutujících bůhví o čem… Ležérně oblečení se bavili s muzikanty, kteří přicházeli v cca 10.15 hod. (:)) Žádné velké překvapení ;) Co mě překvapilo více, bylo, že koncert začal víceméně na čas… Jev pro zdejší krajiny velice netypický ;)
Jak jsem již zmínila výše, lidí bylo hodně, takže nevelký sál Národního divadla, byl v podstatě celý zaplněn. Ostatně ticos zjevně hudbu milují a to i klasickou, což mě poměrně překvapilo. Z ČR jsem zvyklá na víceméně „starší“ publikum (tím myslím sál plný důchodců), nicméně tady jsou zastoupeny všechny generace, včetně těch úplně nejmladších. Mimo jiné tu mají i spoustu všelijakých orchestrů a hudebních těles. Minulý týden, v rámci Expo 2011 UCR (Universidad de Costa Rica), jsem měla možnost slyšet jeden z nejúžasnějších hlasů za hodně dlouhou dobu… Taky Brahmse v podání jednoho z jednoho studentských orchestrů, kterých je tu, jak už jsem zmínila, bezpočet.
Ale zpátky k Orquestra Sinfonica Nacional… Soudobá věc mě příliš nezaujala, nic moc zázračného. Sólista, jistý talentovaný mladík z Německa, se mi líbil moc, ale co mě „dostalo“ nejvíc, je projev místních muzikantů… Při houslovém koncertě se neměli možnost nijak zvlášť projevit – ostatně jedná se doprovod, ale po pauze to začalo. Jejich podání Beethovena je opravdu značně jiné, než jej známe z ČR, případně jiných evropských států… Místy jsem měla nutkání se začít smát ;) Jsou neuvěřitelně živelní a hudbu prožívají daleko intenzivněji, než jsem kdy v ČR viděla. Je neuvěřitelné, jak může být každý orchestr tak jiný… Ostatně dirigent tomu taky dodával „grády“, takové dirigentské projevy bych očekávala u nějakého estrádního orchestru hrajícího filmovou hudbu či jiné „šlágry“, ale ne u Beethovena J K uměřeným a precisním německým hudebním projevům to mělo hodně daleko, ale to tomu vůbec neubíralo na půvabu a energii, se kterou to zahráli. Obzvlášť jejich „forte“ bylo nezapomenutelné… takový projev jsem v Brně (filharmonii) snad ještě neslyšela… Další zajímavá věc, každý muzikant, včetně houslisty u toho nejposlednějšího pultu tady hraje naplno a vypadá u toho, jako že hraje naplno… Žádné relaxování a opírání se, jak je jinde běžným zvykem ;)
Další věc, co mě mile překvapila, byl fakt, že sólista se po odehrání svého sólového kusu přidal k orchestru a hrál u posledního pultu primů. To jsem taky ještě neviděla (myslím u profesionálního orchestru…), nicméně to bylo opravdu velice milé, i to, jakým způsobem se před přídavkem vyjadřoval o orchestru a o úžasném týdnu, který měl možnost s nimi strávit… Vše je tady takové přirozenější, na nic si tady nehrají… Zkrátka prožívají hudbu… Samozřejmě i projevy po koncertě jsou jiné, lidé křičí bravo, pískají apod. ... Uvědomila jsem si, jak je v ČR všechno strašně strojené, jak jsou lidé upjatí… a na něco si hrají – řekla bych, že zbytečně. Zde je důkaz toho, že to jde i jiným způsobem…
Jinak pár faktických informací o orchestru… Kontrabasisti hrají francouzskym smyčcem, tedy drzi smycec stejne jako pri hre na cello. Koncertní kontrabasů byl tak něco mezi šíleným jazzmanem a Gajdošem, když hraje cimbálku…. Chvíli nepostál, basa mu lítala ze strany na stranu, no úžasně jsem se bavila… Opravdu nevypadal jako filharmonik :) Posazení orchestru: primy, sekundy, cella, violy, kontrabasy vpravo na straně. Počet na Beethovena, 16 (primy), 13 (sekundy), 12 (cella), 9 (violy), 8 (kontrabasy). Možná jsem zaujatá (asi určitě jsem), ale cellová skupina mi přišla nejlepší (hrají skoro samé ženy, 9 z 12). Primy byly místy dost rozsypané a to i přes nezměrné úsilí koncertního, který se mohl ukývat a „uotáčet“ k smrti ;) – nemělo to moc efekt :). Kdežto cella byly vždycky spolu, i tónově, no nádhera J
Další na programu je Smetana – Vltava, Dvořák – Symfonie č. 8 a koncert pro tubu od Williamse… Na tento program se tedy opravdu těším… :) Vltava v podání kostarické filharmonie :) to jen tak někdy neuslyšíte ;)
P.S. Rudy, měl jsi pravdu, je to řežba :)
Žádné komentáře:
Okomentovat