Dnes jsem se opět utvrdila v tom, že Kostarika je neuvěřitelně hudební národ. Při své každodenní cestě z práce přes univerzitní kampus, jsem měla dnes i včera možnost slyšet místní hudební tvorbu. Musím říct, že to bylo nesmírně zajímavé. Včera jsem slyšela dvě kapely, první z nich nebyla ničím nijak zvlášť zajímavá, ale ta druhá mě doslova šokovala ;) Bylo to něco mezi ska a místní tvorbou, nejsem si zcela jistá (v tomto směrem nejsem nijak zvlášť informována), zda existuje něco jako naprosto „neladící“ ska, ale pokud ano, tak tohle bylo definitivně ono J Když začaly hrát, neladila jenom kytara a baskytara a zpěvák… Pak se ale přidala žesťová sekce a to jsem opravdu nemohla uvěřit svým uším… Opravdu nedovedu posoudit, zda se „jen“ nesladili, nebo to byl účel, každopádně se to nedalo poslouchat a musela jsem se rychle vzdálit, neboť moje sluchové buňky dost trpěly… Byla jsem docela překvapená, protože žesťové nástroje zde většinou bývají výborné.
Ostatně to se potvrdilo dnes. Nevím, co opět slaví, ale je to nějaký „univerzitní týden“, což nejspíš znamená, že každý večer hraje jiná kapela. Kapela, co hrála dnes, byla skvělá. Opět nějaké místní rytmy, bonga, bicí, kytary, zpěv, žestě (trubka, pozoun), ale naprosto precizní a dokonalé… Se včerejškem naprosto nesrovnatelné. Nicméně jsem se moc dlouho nezdržela… (není to tak úplně ono, být na podobných akcích sólo).
Pro srovnání s ČR, pivo ani jiný alkohol tady nekoupíte, jen ovocné džusy. Atmosféra je ale všude stejná. Vzhledem k tomu, že se jedná o univerzitní akci, tak je všude spousta bavících se mladých lidí… A až na to pivo ;) a jiný styl hudby, je to jako v ČR J
Na zpáteční cestě mě alespoň potěšil místní motocyklista. Právě projížděl kolem mě, když jsem kýchla, tak zpod přilby zavolal „salud“ (na zdraví). Ať už jsou Tico people jacíkoliv, tak jedno se jim upřít nedá, jsou nesmírně přátelští. Při setkání je obvyklé políbení na tvář a lehké obětí…
Jinak se musím opravit, viděla jsem už i novou vlakovou soupravu (měla dveře i okna J ) Každopádně můj názor na vlakovou dopravu v Kostarice se nezměnil… Naopak, potom co jsem na vlastní oči spatřila železniční viadukt (ha ha ha, tak takhle se to opravdu nazvat nedá), jsem se rozhodla, že vlakem raději cestovat nebudu. To jsem se takhle v polední pauze šla projít a ani nevím proč, ale můj zrak spočinul na mostě nade mnou. Chvíli jsem na něj nevěřícně zírala a pak jsem pochopila, že toto je opravdu most, po kterém jezdí místní vlaky… A proč jsem byla taky zděšená? Celý most sestával ze dvou betonových pražců/nosníků (fakt nevím, takže omluvte mou terminologii, v tomhle se opravdu nevyznám) a na nich položených poloshnilých pražců… Pak už jen koleje a nic dalšího…
Přikládám pár fotek z jiné univerzitní akce, UCR (Universidad de Costa Rica) Expo 2011. Byla to vesměs přehlídka různých fakult a oblastí jejich zkoumaní. Také přehlídka různých druhů pokrmů z rozličných částí Kostariky. 
Zúčastnila jsem se i tzv. operní dílny, což byla přehlídka místních adeptů zpěvu (zcela překvapivě byli v těchto končinách lepší muži než ženy). Dále jsem slyšela Brahmsovu symfonii (už nevím kterou) v podání jednoho z mnoha místních orchestrů (viz foto).
Žádné komentáře:
Okomentovat