Monteverde (Cloud forest)

Jak tak koukám na data svých příspěvků, tak četnost se snižuje a snižuje :) No, co se dá dělat :)
Dnes se dozvíte něco málo o návštěvě národního parku Monteverde.

Na konci dubna mě přijeli navštivit Hanka s Milanem, bohužel jsem neměla moc volna, tak jsem s nimi nemohla cestovat, ale podařilo se mi podívat se s nimi alespoň do již zmiňovaného Monteverde. Dle fotek jsem si Monteverde představovala jako místo se spoustou všudypřítomné mlhy a vlhka.. O to větší bylo moje překvapení, když nám celou dobu svítilo sluníčko a po mlze ani památku. Majitel příjemného hostýlku ve vesnici Santa Elena http://www.monteverdebackpackers.com/home.html nám poradil, kam se vydat a co je dobré tu vidět. První den jsme se tedy vypravili do NP Santa Elena, který není tak komerční jak NP Monteverde, ale uvidíte tu úplně stejné věci. Během dopoledne jsem prošli všechny stezky, které parkem vedly. Vyšplhali jsme se na místní rozhlednu odkud byl krásný výhled na aktivní sopku Arenal.

Na zpáteční cestě jsme se nechali vysadit dříve a vydali jsme se na procházku k místní kávové plantáži... Nejdříve se nám podařilo přejít vstupní bránu, ale naštěstí  pro nás tam byli dvě, takže jsem došli svého cíle :) Nabízeli zde prohlídky s výkladem, ale nějak se nám do toho nechtělo investovat. Místo toho jsem strávili jednu z nejpohodověších chvil na prosluněné terase "kávové recepce", kde jsme měli možnost ochutnat místní kávu. Všude kolem nás bylo ticho a spoustu kávových keříků. Opravdu kouzelné místo.

Druhý den jsme se  vypravili na tzv. sky walk (viz foto). Jedná se o mosty v horních patrech lesa. Sice se trošku kývají, ale je to opravdu nezapomenutelný zážitek. Otvírá se vám zcela nový pohled na místní les.

 

Odpoledne jsme se vypravili na zpáteční cestu do San José. Opět na "stojáka", protože lístky byly v 8 hod. ráno vyprodané. Na cestu do Monteverde jsme lístky na sezení taky nesehnali. Naštěstí pro mě bylo jedno místo neobsazené, takže jsem mohla sedět. Hanka s Milanem střídavě seděli a stáli v uličce. Cesta trvala něco kolem čtyř hodin a poslední třetinu (odhadem) jedete po nezpevněné, neuvěřitelně prašné cestě... No zážitek za všechny prachy... Cesta je úzká, strašně to drcná a po chvíli netoužíte po ničem jiném než být konečně v cíli. To se vám nicméně hned tak nesplní, takže se drkocáte další hodinu a půl... Zpáteční cesta byla ještě o něco "zábavnější", protože jsem trčeli v dopravní zácpě (konec Holy weeku) a místo 4 hodin jsme cestovali téměř šest (opět bez míst na sezení). No myslela jsem, že je to můj konec a Hanka s Milanem na tom myslím byli dost podobně :) Příště zas !!! Chci zkusit ještě canopy :)