Limon a Puerto Viejo

V průběhu tzv. Semana Santa (Holy Week - velikonoční týden, neslaví tu Velikonoční pondělí, ale celý týden předtím - nejvíce čtvrtek a pátek, kdy je je zakázáno prodávat alkohol, většina obchodů je zavřených a všichni mají volno) se mi podařilo podívat do provincie Limon - karibské pobřeží.
Na cestu jsem se po předlouhém plánování vypravila s místními - Davidem a Nanou. Jakákoliv domluva s ticos je téměř nemožná, takže ještě v neděli večer jsem nevěděla, zda-li vůbec pojedeme... No nakonec se zadařilo. David mě měl vyzvednout v 7am. Vstala jsem tedy dostatečně včas, abych se stihla nachystat... Nepočítala jsem s tím, že by tu byl v sedm, to se ve světě "ticos" nestává. Čekala jsem ho tak o půl osmé... nicméně bylo skoro 9 a on nikde... tak mu píšu, co se děje a obratem příchází sms, že tu bude za 30 min... No dorazil za 40 min., to až jsem byla krapet rozladěná... Za krátko jsem zjistila, že mi "zapoměl" oznámit, že změnil hodinu odjezdu na 8 - no myslela jsem, že mě klepne... No ale co už... podařilo se nám vyrazit a cestou nabrat i Nanu. (Původně nás mělo jet pět, ale s Ticos se zkrátka nedá domluvit vůbec na ničem...).

Další věc, David neznal cestu a neměl mapu, paráda... Nevím jak, ale nějak to nakonec trefil. Cesta byla neuvěřitelně úmorná, jako obvykle jsme trčeli v zácpě. Ve městě Limon jsme se stavili na oběd - dali jsme se místní specialitu "rice and beans", což v Kostarice není nic neobvyklého. V Limonu se ale vaří s kokosovým mlékem, takže mají lehce nasládnou chuť... Další místní specialita je tzv. smažený rozmáčknutý platano verde - to je o něco větší zelený banán, který se za syrova jíst opravdu nedá ;)
Po obědě jsme se vydali na další cestu do Puerto Viejo. Dorazili jsme kolem třetí a hned po ubytování v tomto hostelu http://www.rockingjs.com/ jsme vyrazili na pláž. No nádhera... Nebyl tu tak zvířený písek jako v Manuel Antonio a báječně jsem se si užili ve vlnách. Párkrát nás to samozřejmě spláchlo, takže pak máte vodu v očích, puse a uších, ale za tu srandu to stojí :) No a my holky si pořád musíme hlídat, jestli máme i horní část plavek a to na správném místě :)

Večer jsme šli na krátkou procházku do Puerto Viejo nakoupit něco na večeři. Je to hodně turistické městečko, všude spousta krámků a hudby. Pak jsme šli chvíli posedět na pláž. Děcka zůstaly déle, já jsem šla spát asi v 11. No spát... Chtěla jsem spát, ale v tomto hostelu to zkrátka nebylo a není možné. Pokud nemáte peněz na rozhazování většinou se rozhodnete pro hammock (houpací síť) nebo stan (ty jsou umístěné ve druhém patře jakéhosi zastřešeného dřeveného prostoru - bez zdí), což znamená, že slyšíte úplně všechno. V prvním patře, pod stany, jsou stoly a místo, kde se všichni setkávají, aby se pobavili. Je to paráda, ale opravdu se tam vůbec nevyspíte... Jinak je toto místo plné evropanů a američanů, takže místní kostaričani jsou zde v menšině... Jo a další věc, nevím, kdo tohle místo stavěl, ale do každé sprchy, které jsou šikovně rozmístěné po celém areálu je odněkud vidět... a světla jsou zde na interval, takže pokud jste vevnitř ve sprše a nestihnete se v daném intervalu osprchovat (což je téměř nemožné - i pro borce), tak jste po tmě ;) Voda samozřejmě pouze studená.

Takže po téměř probděné noci jsme se vydali na vzdálenější pláž. No nádhera, byl to takový menší záliv s téměř žádnými vlnami, kde jsem si konečně pořádně zaplavala :)

Děcka se rozhodly tuto noc spát v houpací síti, tak jsme chvilku poseděli v sítích a já jsem pak šla spát do svého miniaturního stanu pro jednu osobu, kde jsem se opět vůbec nevyspala, protože tentokrát pařila zase jiná skupina lidí :)

Ráno jsme jeli na playa cocles, půjčila jsem si šnorchl, brýle a ploutve a prozkoumala jsem toto míto i pod vodou. Většina pláží je písčitých, takže kromě písku tam nevidíte vůbec nic, ale na této pláži byl i útes se spoustou rybiček :) V Kostarice je zákonem stanoveno, že plocha cca 100 m od bodu, kam dosahuje největší přílivová vlna, je veřejná. V praxi to znamená, že tam klidně můžete stanovat, čehož bylo na pláži Cocles hojně využíváno. Lidé si dovezou vlastní stan a pak platí pouze za používání WC a sprchy. Vypadalo to tam jako v kempu :) Ale nebyla to hlava na hlavě, všechno bylo tak akorát.

Po poledni jsme se vydali na zpáteční cestu. Jelikož to bylo v průběhu Semana Santa, opět jsme uvízli v zácpě a já jsem navíc musela půlku cesty poslouchat nějaký příšerný kostarický pop... Koupila jsem si pivo a smažené banány a snažila jsem se aspon spát :)