Costa Rica: Orosi valley

Už je tomu nějaký ten pátek, co jsme se vypravili (ještě s Hankou a s Milanem) do údolí zvaného Orosi nedaleko města Kartaga. Celý den to vypadalo na déšť, bylo spíše pod mrakem a občas drobně sprchlo. Nicméně to nás nemohlo zastavit, jelikož se nám nechtělo trčet (tedy alespoň mě ;) ) celý den v San José. Rozhodla jsem se vzít Hanku s Milanem zkratkou přes park... No od Milana jsem se naučila "je to sice dál, ale za to horší cesta" :) Naši situaci to sice úplně nevystihuje, ale nebylo to nejkratší :) Nějak jsem si neuvědomila, že ne všechny brány univerzitního kampusu jsou v neděli otevřeny, takže jsem tak k jedné došli a ejhle zamčeno. Nějaký milý pán se nám snažil něco vysvětlit španělsky, nicméně moje španělština na tom není tak dobře, abych mu rozuměla. Rozhodli jsme se tedy vyrazit k jiné bráně, ta byla také zamčená, ale dala se aspoň přelézt ;) - narozdíl od té předchozí. Tak jsme ji přelezli a došli na zastávku autobusů do Cartaga. Autobus jsme chytli v pohodě... nicméně takhle "vydrncaná" už jsem dlouho nebyla... No s Hankou jsme si docela užili, protože ani jedné z nás nebylo nijajk zvlášť dobře....
Cestou do Cartaga začalo drobně mžít a obloha se totálně zatáhla... No, co se dá dělat. Autobus do Orosi jsme také našli v pohodě - měli jsme štěstí a nemuseli jsme vůbec čekat. Cesta byla poměrně příjemná a výhledy na Orosi valley překrásné. Je to takové malé údolíčko se spoustou kávových plantáží. V dohledné době se tam plánuju vydat a zůstat aspon 2 dny - je to odsud kousek a je to úplně jiný svět... Všude krásně zeleno, klid a pohoda - ne jak neustálý ruch v San José.
Tak se mi podařilo kus smazat, takže ještě jednou :) Samozřejmě se nám nepodařilo vystoupit na té správné zastávce, takže jsme se museli docela velký kus vracet... No, alespoň jsme měli příležitost se porozhlédnout po okolí... Abych nezapomněla, jeden z důvodů, proč jsme se do Orosi rozhodli vypravit, byly v průvodci zmiňované horké prameny... No, ha ha ha. Bylo to zcela normální koupaliště s o něco teplejší vodou. Vzhledem k tomu, že se tam bavila místní omladina, tak o nějakém relaxování nebyla ani řeč, nehledě na to, že voda opravdu nebyla dostatečně teplá. Docela mě pobavila slečna u šaten, která tam seděla v zimní bundě a kozačkách... (a my vedle ní v plavkách :) Milan to vydržel nejdéle, dokonce plaval v tom nejstudenějším bazénu. My s Hankou jsme to docela rychle zabalily a raději jsme relaxovaly v altánku :)

Málem bych zapoměla, v Orosi se nachází nejstarší kostel v celé Kostarice, který se nám po poměrně dlouhém hledání podařilo najít :)